O peperomii se říká, že jsou nenáročné na pěstování, avšak mnoho pěstitelů by toto tvrzení umělo i vyvrátit. Když jim však najdeme vhodné místo a zvykneme si na správný režim polévání, budou nás těšit svými nádhernými listy a květinami, které vypadají jako z jiné planety. Na výběr je z obrovského množství druhů a kultivarů, které často ani nevypadají, že jsou příbuzné.

V článku se dozvíte:

Kolik světla peperomie potřebují?
Jak zjistíme, že peperomie mají nedostatek vody?
Třeba peperomie přesazovat každý rok?
Jakým způsobem se peperomie množí?

Podívejte se s námi blíže na tyto rostlinky, které vás překvapí nejen vzhledem, ale také způsoby, jakými rostou v přírodě.

Název a původ

Peperomie, česky pieprovce, pocházejí zejména ze severní a střední Ameriky. Tam většina roste epifiticky (bez kořenů v zemině) na zpráchniveném dřevě, nebo se schovávají v zemi v podobě hlízy a jejich listy vyjdou na povrch pouze v období dešťů.

Najdou se iv jiných tropických částech světa – například v Africe bylo objeveno 17 druhů. Celkově je známo něco přes 1500 druhů.

Peperomie patří do čeledi Piperaceae česky pieprovité. Jejich latinský název v překladu znamená „podobný piepru“. Piepor černý je rostlina, ze které získáváme černý, bílý a zelený pepř. Peperomie se na ni podobají květinami.

Vzhled, druhy a růst

Peperomie mají různě velké listy, které jsou zpravidla kožovité, různě hrubé – často sukulentní a strukturované s texturou jako má například Peperomia caperata, či chlupaté jako má Peperomia incana.

Mají různé barvy, od odstínů zelené, přes panašování (Peperomia clusifolia Ginny s panašováním a růžovými, téměř červenými okraji), až po odstíny růžové a červené.

Některé mají zvláštní vzory na listech, jako například Peperomia argyreia Watermelon, na jejíchž listech se střídají tmavší zelené a stříbrné proužky, takže každý list vypadá, jako malý meloun. Peperomie prostrata, má kulaté lístky s tmavě zelenými skvrnami, které vypadají jako krunýře malých želv.

Tvar listů může být oválný, špičatý (Peperomia caperata) či téměř kulatý (Peperomia obtusifolia). Peperomie scandens má listy podobné listům pothosů či filodendronu scandens – ve tvaru srdíček (a stejně jako tyto rostliny, také je popínavá).

Některé druhy mají na listech epidermální okénka, která slouží k tomu, aby se světlo dostalo k chlorofylu, protože jejich povrch listů je zhrublý, aby chránil rostlinu před spálením.

Častokrát na nich můžeme vidět tyčinkové květiny, které vypadají jako tykadla. Většinou mají mělké kořeny nebo hlízu.

Některé tvoří keře (Peperomia meridiana), jiné se popínají (Peperomia rotundifolia Hope, Peperomia Ruby Cascade, Peperomia prostrata).

Jak pěstovat peperomie?

Umístění

V přírodě sice většina peperomií žije bez substrátu, vaše rostlinka je ovšem pravděpodobně v květináči a proto musíme přizpůsobit péči. Naštěstí tyto rostlinky jsou poměrně přizpůsobivé. Většina kultivarů, které se pěstují jako pokojové rostlinky, má rádo nepřímé slunce. To znamená, že je umístíme na světlé místo. Pokud mají světla příliš mnoho nebo příliš málo, uvidíme to na dopisech. Hlavním poznávacím znamením je méně výrazná barva, případně listy mohou být lámavé, na přímém slunci dokonce spálené (s bílými či nažloutlými skvrnami). V přílišném stínu například panašované druhy budou ztrácet panašování a zelená bude bledší. Také pak pomaleji vyrůstají nové listy, které jsou také výrazně menší než ty, co původně rostlinka měla. Také peperomie umístíme mimo průvan či radiář. V zimě u nich neotevíráme okna, protože při průvanu a chladu jim schnou okraje listů.

Zalévání

Peperomie není třeba zalévat velmi často, protože jsou velmi citlivé na přelití. Jelikož mají sukulentní listy, při velkém množství vody naberou na váze a stopka je neudrží, takže podle typu růstu buď odpadnou, nebo se stonek ohne a rostlina je povadlá.

Peperomie poléváme přibližně jednou týdně. Horní 3-4 cm substrátu musí před každou zálivkou proschnout. Rostlinky s tenkými stonky (většinou jsou to popínavé) zaléváme trošku častěji než takové, co mají stonky tlustší. Zaléváme je zespodu do misky nebo do ozdobného květináče, protože jejich listy jsou tak nahustě, že pokud bychom je polévali svrchu, mohli by snadno začít odhnívat, nebo by mohli onemocnět plísňovým onemocněním.

Peperomie mají mělké kořeny, takže jsou náchylné k hnilobě. Většina je sukulentní, takže pokud si nejsme jisti, jestli je máme polit, počkáme raději ještě pár dní. Pokud už zálivku opravdu potřebují, poznáme to podle toho, že jejich listy už nejsou tak pevné a jdou snadno ohnout do tvaru U. Do tohoto bodu by se však neměly dostávat často, protože by mohly začít chřadnout a ztrácet listy.

Pozor – peperomie rostou spíše v zimě, než v létě, takže je nezimujeme. Zálivku v zimě omezíme jen proto, že půda pomaleji vysychá. Právě v létě rostou pomálu, ale tehdy zase musíme zalévat více kvůli rychlejšímu vysychání.

Při rosení, které vyžadují hlavně v létě, také dáváme pozor, abychom to nepřehnali. Rosíme vždy ráno, aby listy stihly rychleji vyschnout. Lepší je použít zvlhčovač vzduchu, nebo k nim umístíme misku s vodou, případně je můžeme položit na misku s kamínky zalitými vodou, tak, aby hladina byla nižší než povrch kamínků (a květináč) – aby nestály ve vodě.

Přesazování

Peperomie přesazujeme vždy na jaře. Stačí je přesadit jednou za 3 – 4 roky, když už se v květináči opravdu tlačí. V jednom květináči vydrží i léta a protože mají velmi mělké a jemné kořeny, můžeme jim při přesazování ublížit. Rostlinky však musíme zmlazovat a trochu přeřeďovat.

Použijeme substrát pro pokojové rostliny, který můžeme odlehčit přimícháním perlitu nebo substrátu na kaktusy a sukulenty. Doporučujeme použít kvalitní substráty Profík.

Ideální je peperomie sázet do terakotových květináčů, ve kterých lépe proschnou, díky tomu, že v nich lépe proudí vzduch.

Hnojení

Peperomie hnojíme tekutým hnojivem na pokojové rostliny po celý rok podle návodu na daném hnojivu.

Množení

Pepromii lze množit různými způsoby. Stonkové/vrchové odřezky, či listy se stopkami, můžeme dát zakořenit do vody, či přímo do substrátu. Také můžeme dát do substrátu také kousek z listu, musí v něm být kousek žilnatiny. Kořínky se začnou objevovat zhruba po měsíci. Použijeme-li prášek či gel na zakořeňování, tak i dříve. Pokud jsme řízek dali přímo do substrátu, udržujeme jej mírně vlhký. Také můžeme rostlinky dělit u kořenů při přesazování. Peperomie je ideální množit na jaře.

Je rostlinka jedovatá?

Peperomie nejsou jedovaté, dokonce čistí vzduch od formaldehydu a některé druhy se v domovině používají také jako léčivo.

Zajímavosti

Peperomie dělíme na epifytické a geofytické. Epifytické rostliny žijí bez potřeby být zakořeněné v zemi, ale koření na různých jiných površích, například stromech, skalách, nebo v případě většiny peperomií, na zpráchniveném dřevě. Geofytické rostliny jsou také velmi specifické. Většinu času jsou schované pod povrchem země ve formě hlízy a v určitou dobu, u peperomií během období dešťů, vykouknou listy na povrch. Tyto peperomie se člení do vlastní skupiny, resp. podrodu s názvem Tildenia. Nedávno bylo objeveno 25 nových druhů, které žijí tímto způsobem. Jsou to sukulenty, protože v podzemní hlíze v období sucha zadržují vodu. Takové peperomie se nacházejí hlavně v Andách.

Květy peperomií jsou vlastně květenství, mají tyčinkový tvar a nachází se na nich velké množství drobných kvítků, které pouhým okem většinou nerozeznat. Opylovány jsou hmyzem i větrem.

Peperomii se podobá rostlinka Pilea peperomioides, která díky této podobě dostala i jméno. Rozeznáme ji podle toho, že listy tvoří téměř dokonalé kruhy, jaké nemá žádná peperomie. Proto se jí říká také plalacinková rostlinka, UFO rostlinka nebo čínská mincovní rostlinka.