Tučnolist, nebo Crassula ovata, je nejčastěji pěstován sukulent. Jelikož je velmi nenáročný, stal se oblíbenou součástí mnoha domácností. Podle feng shui přináší štěstí a hojnost. Pokud tučnolistu dopřejeme dostatek slunečních paprsků a opatrnou, ale dostačující zálivku, odvděčí se krásným vzhledem připomínajícím stromeček. Dá se jednoduše tvarovat, pěkně se rozvětví, takže je ideální i pro vytváření bonsají.

V článku se dozvíte:

Proč je tučnolist tak nenáročný?
Jak o tučnolist pečovat?
Jaké podmínky vyžaduje tučnolist?
V jaké půdě pěstujeme tučnolist?
Jak velký dokáže vyrůst tučnolist?

Čtěte až do konce a dozvíte se spoustu informací a zajímavosti o tučnolistech.

Název a původ

Crassula ovata, česky tučnolist, má název podle svých sukulentních lístků, které jsou plné zásobního pletiva, ve kterém uskladňuje vodu a živiny. Patří do čeledi Crassulaceae – tučnolistovité. Pochází z Jižní Afriky. Existuje mnoho poddruhů a kultivarů. Některé mají velmi rozdílný vzhled. Kromě druhu Crassula ovata se u nás můžete setkat také s druhem CRASSULA arborescens, který má světle zelené a kudrnaté listy. Crassula ovata je v zahraničí známá pod názvy jade plant, money plant, lucky plant a money tree, protože se o ní říká, že přináší štěstí, bohatství a prosperitu. Kdysi se jmenovala CRASSULA portulacea.

Věděli jste, že?

Podle feng shui je Crassula jedním z nejmocnějších stromků štěstí. Přináší hojnost a bohatství, celkovou prosperitu. Květináč by měl být zelený nebo fialový. Na spodek květináče můžeme položit cent a na něj zasadit rostlinu.

Vzhled a rozměry

Tučnolisty jsou sukulentní rostliny, se sukulentním stonkem i listy. Stonek po čase dřevnatí a rostlina připomíná stromek nebo keř. Zevnitř však dřevnatá není, ale zůstává masitá a nadále uchovává vodu. Tučnolisty mají různé tvary listů, ale základ je oválný, vajíčkový tvar, podle kterého dostala Crassula druhový název ovata. Listy jsou kožovité, lesklé, většinou s viditelnými průduchy. Crassula ovata má listy zelené a oválné. V létě a na podzim se zbarvují ze slunce zejména po okrajích do červena. Varieta Crassula Hulk má špičaté konce listů, Crassula Sunse má okraje listů oranžové až červené s jemným panašováním. Crassula Gollum má listy trubkovitého tvaru, více se větví a ve vyšším věku má hrubší kmen. Existují i další panašované variety, například Crassula Tricolor.

Tučnolist může dorůst až do výšky 2,5m. Ročně vyroste přibližně 5 až 20 cm.

Zajímavost

Crassula je rostlina vhodná pro tvarování a vytváření bonsaiů. Ideální čas pro řez je konec zimy a předjaří, protože nové výhonky rostou zpočátku pomalu, as přibývajícím světlem se rozrůstají. CRASSULA ovata „Gollum“ je pro tvarování ideální, dají se krásně vytvarovat i mladé rostlinky, rychleji roste, vytváří více rozvětvení a má hrubší kmínek, takže jako bonsai je velmi působivá. Takové stromky bychom měli mít v mělké, menší misce (samozřejmě s drenážním otvorem).

Jak pěstovat tučnolist

Umístění

Tučnolist potřebuje umístění na přímém slunečním světle. Když bude mít málo světla, bude mít bledé, malé dopisy. Také se může táhnout za světlem, takže bude mít dlouhé, málo olistěné stonky. Listy budou postupně žloutnout, slábnout a opadávat. Tučnolist nemá rád průvan, ani časté změny teplot.

Zalévání

Tučnolist se zalévá jako většinu kaktusů a sukulentů – v létě poléváme vždy po kompletním proschnutí půdy, na podzim ze zálivky ubíráme a v zimě crassulu zazimujeme a nepoléváme vůbec. Na jaře znovu začneme postupně zalévat. Po polití musíme vždy vylít přebytečnou vodu z podmisky či ozdobného květináče. Rosení listů není vhodné.

Přesazování

Tučnolist přesazujeme vždy na jaře. Mladé rostliny přibližně jednou za rok až dva, staré velké rostliny stačí přesazovat jednou za 3 – 5 let. V případě, že je rostlinka velmi těžká, můžeme vyměnit jen svrchní vrstvu půdy. Tučnolist pěstujeme v substrátu na kaktusy a sukulenty, který je dostatečně vzdušný a nebrání rychlému prosychání půdy, které je důležité, aby nehnily kořeny. Sázíme do plastového nebo terakotového hrnku s drenážními otvory na spodní straně květináče.

Hnojení

Crassulu hnojíme od jara do podzimu hnojivem na kaktusy a sukulenty. Řídíme se návodem na obalu daného hnojiva, nebo jej aplikujeme méně často – tučnolist stačí hnojit malinko. Příliš mnoho hnojiva může zabránit vybarvování listů na slunci. Tučnolist nehnojíme víc, než je napsáno v návodu, neboť to by ho mohlo spálit.

Množení

Crassulu množíme stonkovými řízky, které můžeme nechat zakořenit ve vodě, přímo v substrátu na kaktusy a sukulenty nebo v perlitu. Můžeme ji množit iz listů. Listy jdou poměrně snadno oddělit od stonku. Takový dopis bychom měli nechat pár dní jen tak položený zaschnout. Po pár dnech jej můžeme vložit do substrátu na kaktusy a sukulenty či perlitu tou částí, kde byla stopka.

Je rostlinka jedovatá?

Všechny tučnolisty jsou mírně jedovaté a po požití mohou způsobovat zažívací potíže a nevolnost, případně máte-li velmi citlivou pokožku, i podráždění.

Zajímavosti

Varieta „Gollum“ je velmi zajímavá. Říká se jí i CRASSULA ovata Monstrose. Listy se rolují a srůstají a proto tvoří jakési trubičky – nazývají se cylindrické. Připomínají uši Shreka 🙂 Kromě „Gollum“ existují i odrůdy „Hobbit“ a „Ladyfingers“, které mají trošku jiný tvar a velikost listů. Existuje teorie, že tyto mutace vznikají po napadení bakteriemi. mykoplazmaty, což jsou bakterie bez buněčné stěny. Občas se tyto rostliny prý umí vrátit do původní růstové podoby. Někdy se tyto rostliny dají nalézt i pod názvy ‚Convoluta‘, ‚Coral‘, ‚Red Coral‘, ‚Red Hobbit‘, ‚Nana‘ a ‚Skinny Fingers‘. V létě poté, co na ně svítí slunce, konečky se zvyknou vybarvovat do červena. Tyto všechny rostliny patří do skupiny s názvem Tolkien Group, jelikož první dva kultivary – Hobbit a Gollum, byly pojmenovány podle postav v knihách Tolkiena.

Další odrůdou se zajímavým názvem je odrůda „Hulk“, která vypadá jako klasická Ovata, ale má špičky na koncích listů a je pojmenována podle postavy z komiksů, která má zelenou pokožku.

Odrůda “Sunset” zase ztrácí chlorofyl na okrajích listů. Čím více je na světle, tím výrazněji má panašování a také červené zbarvení v důsledku slunce, ale neměli bychom ji letnit venku na přímém slunci, neboť panašované části se rychle spálí. Pokud rostlina jde příliš do bílé a ztrácí příliš mnoho chlorofylu, měli bychom ji umístit do stínu. V zimě, kdy je světla málo, zezelená a barva se vrací až na jaře. Také bychom ji měli pravidelně otáčet, aby byla rovnoměrně vybarvená. Zajímavé je, že tato odrůda nekvete.

Crassule mívají často příliš těžké listy, které ohýbají větve a ty je třeba jim zkracovat, případně jim dát oporu. Také je normální, že jim opadávají listy, zejména spodní – nejstarší. Děje se to zejména během období sucha – u nás přes zimu. Také se může stát, že na rostlině se objeví vzdušný kořen. Toto většinou znamená, že rostlina nemá dostatek vlhkosti. Děje se to převážně na poškozených větvích. Celou větev se vzdušným kořenem bychom měli odstranit.