Oxalis je rostlinka, jejíž zelenou formu zvanou kyslička, z přírody určitě každý zná. V posledních letech se fialová forma Oxalisu, jejíž lístky vypadají jako motýli těší obdivu od milovníků pokojových rostlin. Potěší i milovníky květin, protože od jara do podzimu kvete drobnými růžovými kvítky. Jako pokojovka je to velmi vděčná rostlinka, kterou mohou klidně pěstovat i začátečníci. Listy některých druhů jsou dokonce pro lidi jedlé a mohou se například přidat do salátu.

V článku se dozvíte:

Odkud oxalis pochází?
Co způsobuje jeho kyselou chuť?
Na jaké světlo je třeba oxalis umístit?
Je oxalis náročná rostlina na pěstování?

Přečtěte si náš článek, kde se dozvíte vše o Oxalisu.

Název a původ

Oxalisu se česky říká kyslička, protože jeho listy jsou jedlé a mají kyselou chuť. Také se mu zvykne říkat i falešný trojlístek, hlavně druhu Oxalis triangularis, který čtyřlístek svým vzhledem nápadně připomíná. Patří do čeledi Oxalidaceae, česky kysličkovité. Známe až 570 druhů oxalisu. Nejčastěji pěstovanými druhy jsou již zmíněný Oxalis triangularis, Oxalis vulcanicola a Oxalis adenophylla. Původně pocházejí z různých částí Jižní Ameriky.

Vzhled a rozměry

Oxalis triangularis, který se pěstuje úplně nejčastěji, známe v zelené a fialové barvě a někdy se dá sehnat i forma, která má dopisy z vrchní strany zelené a spodní fialové. Listy jsou na tenkých stoncích a jsou složeny ze tří částí. Každá tato část má tvar trojúhelníku.

Věděli jste, že?

Oxalis na noc sklápí listy jako deštník. Dělá to iv případě pálení příliš ostrého slunečního záření.

Oxalis také kvete. Zelená forma kvete bílými květy, fialová zase růžovými.

Oxalis adenophylla má drobněji více členité listy studené zelenomodré barvy. Celá rostlinka se také dorůstá menších rozměrů než Oxalis triangularis. Oxalis vulcanicola se velmi ponáší na čtyřlístek, ale jeho listy nejsou zelené, ale fialové.

Pod zemí má rostlinka hlízy. Oxalis dokáže narůst přibližně do výšky 50 cm.

Jak pěstovat Oxalis

Umístění

Oxalis umístíme na místo se spoustou rozptýleného světla. Snese i přímé slunce, ale během léta ho příliš silné paprsky mohou spálit. Oxalis není příliš náchylný k průvanu, může být proto umístěn i na okně. Zbožňuje letnění v zahradě nebo na balkoně. Letnit ho můžeme od časného jara do pozdního podzimu, protože snáší teplotu až do -5°C.

Zalévání

Oxalis poléváme během roku jeden až dvakrát týdně větším množstvím vody. V létě kdy jsou vyšší teploty, může oxalis vyžadovat zálivku každý jeden až dva dny. Po každé zálivce přebytečnou vodu vylijeme. Půda oxalisu nemůže nikdy úplně proschnout, ale rostlinka nemůže ani stát namočená ve vodě. Rosení listů oxalis nevyžaduje.

Přesazování

Oxalis přesazujeme jednou za 1 – 3 roky, vždy na jaře. Květináč použijeme o 1 až 2 centimetry větší, než byl původní. Použijeme zahradnický substrát nebo substrát na pokojové rostliny.

Hnojení

Oxalis hnojíme od jara do podzimu univerzálním hnojivem, ideálně přírodním.

Množení

Venku pěstovaný oxalis se množí zejména semínky. Doma ho můžeme namnožit tím, že rozsadíme hlízy. Musíme je oddělovat opatrně, abychom nepoškodili kořeny. Můžeme si pomoci ostrým nožem. Hlízy sázíme do univerzálního zahradnického substrátu či substrátu na pokojové rostliny.

Zajímavost

Oxalisy mají kyselou chuť díky kyselině šťavelové, kterou obsahují. Dají se jíst listy, květiny, ale i hlízy, které jsou spíše sladké.

Zimování

Oxalis prožívá jistou část života bez listů pouze jako hlíza pod zemí. Nastává to v době dormance, během zimy. U mladých rostlin se to děje každý rok, u starších každých 4 – 5 let. Pokud máte dostatek světla, možná rostlinka nebude zimování potřebovat. Doporučujeme ale alespoň jednou za dva roky oxalis ostříhat a zimovat, protože hlízy se postupně vyčerpávají a bez zimování vydrží jen pár let.

Zimování začínáme tak, že v září postupně omezujeme zálivku, dokud někdy koncem října až v listopadu přestaneme zalévat úplně. Ještě přibližně měsíc bude oxalit čerpat vodu z poslední zálivky. Listy postupně seschnou. Úplně suché listy pravidelně odstraňujeme. Potom máme dvě možnosti – buď hlízy necháme v zemi až do jara a pouze je přesuneme na tmavé místo, nebo je z půdy vybereme a uskladníme v tmě, suchu a ideální při teplotě 10 – 12°C.

V březnu můžeme oxalis začít probouzet – jemně ho polijeme, případně, pokud jsme hlízy vybrali, zasadíme je do čerstvé zeminy a polijeme. Když se začne budit a vyžene výhonky nových listů, je třeba dávat pozor, abychom ho nezapomněli pravidelně zalévat.