O sukulentech je všeobecně známo, že jsou nenáročné na péči, hodně vydrží bez vody a zvládnou je i začátečníci. Jaké rostliny však mezi sukulenty patří? Čím jsou jiné od běžných rostlin? Přečtěte si v tomto článku vše, co o sukulentech potřebujete vědět. Vysvětlíme vám co jsou zač, představíme vám nejčastěji pěstované druhy a popíšeme správnou péči o ně.

Co jsou sukulenty a odkud pocházejí?

Sukulenty jsou všechny rostliny (včetně kaktusů), které mají jakoukoli část přizpůsobenou k tomu, aby v ní udržovaly vodu či živiny. Vyvinuli si tento mechanismus, protože většinou rostou v nehostinných oblastech chudých na vláhu a živiny.

Slovo „sucus“ znamená v latině „dužina“. To vypovídá o tom, že sukulenty mají často listy, případně jiné části těla plné dužiny. Spousta čeledí obsahuje i sukulentní rostlinky.

Některé sukulenty jsou uzpůsobeny k životu na poušti, kde se střídají období sucha a dešťů a některé zase žijí v oblastech, kde jedinou vláhou je rosa či mlha. Mohou žít i na pobřežích či na solných pánvích, kde je mnoho minerálních látek v substrátu.

Sukulenty, stejně jako kaktusy, přizpůsobily svůj metabolismus na fotosyntézu ve dne a transpiraci v noci . Jejich stonky bývají málokdy zdřevnatělé a jsou také schopny fotosyntézy.

Kromě toho, jejich povrch je často pokryt voskovou vrstvou nebo drobnými chloupky, což také zpomaluje odpařování .

Podle vědeckých definic mezi sukulenty patří i bromélie a tillandsie – mnoho bromélií má na listech drobné šupinky, kterými přijímají vodu ai ji tam po nějakou dobu drží.

Typy sukulentních částí rostlin

Sukulentní části rostliny mohou být listy, stonky, či kořeny . Tyto části jsou masité nebo kožovité, zhrublé.

Kaudex

Některé sukulenty se nazývají tzv. kaudiciformní, protože mají kaudex, což je stonková hlíza nad zemí (av období sucha pod zemí). Familiárně jim, ale většina pěstitelů mluví prostě kaudexy.

Ostatní sukulenty ve svých sukulentních částech drží zejména vodu a minimum živin, ale kaudexy v kaudexech drží hlavně živiny.

Některé z těchto rostlin jsou geofytické, takže období sucha vyčkávají pod zemí . V kaudexu jsou vlastně všechny živiny, které rostlina potřebuje, aby přežila období bez listů a když naprší, vytvoří nadzemní část se stonky, listy a případně i vykvete. Některé kaudexy zůstávají nad zemí po celý život.

Některé rostliny začínají život s kaudexem, avšak ten pak zanikne . Tyto rostliny jmenujeme bonsai-sukulenty.

Pachycaul

Pachycauly jsou také rostliny se zhrublým stonkem, který je disproporčně velký a odnoží / větví je pouze pár na celé rostlině, nebo jsou příliš malé. Mezi rostliny s pachykaulem patří například baobab, který je znám z knížky Malý princ.

Některé stromy vytvářejí pachykaul, až když jsou dospělé . Tímto se říká lahvové stromy.

Pachykauly se hůře rozmnožují. Zajímavé je, že mnoho druhů je endemických pro jednotlivé ostrovy v oceánech (endemické znamená, že nikde jinde nerostou).

Trichomy

Trichomy jsou drobné šupinky nebo vlásky na povrchu listů některých rostlin. Trichomy mohou mít různé funkce. U bromélií tvoří sukulentní část rostliny. Přes ně tillandsie a některé jiné bromélie, například Aechmea, získávají vodu a také ji tam udržují. Kromě toho je také chrání před přímými slunečními paprsky. Trichomy dávají listům stříbřitý nádech. Z nich jsou tvořeny i proužky na listech známé bromálie Aechmea fasciata.

Typy sukulentních rostlin

Geofyty

Jak jsme si již vzpomněli při kaudexech, geofyty jsou rostliny, které období sucha přečkávají pod zemí bez zelených částí. Patří sem hlízoviny i cibuloviny. Takže cibule, česnek, zda tulipány jsou sukulenty také. Také například pivoňky či alocase.

Velmi zajímavými geofyty jsou živé kameny – Lithopsy, které opravdu vypadají jako kamínky, čímž se chrání před spásáním. Některé Hawortie (sukulenty vzhledově podobné Aloe ) jsou také geofytické.

Rostliny se sukulentním stonkem

Některé rostliny uchovávají vodu ve stonku. Tento stonek většinou nedřevnatí, v některých případech však ano, například u tučnolisty – Crassula ovata, která má sukulentní i listy. Pokud je stonek zelený, probíhá v ní i fotosyntéza.

Rostliny se sukulentními listy

Pokud má rostlina sukulentní listy, většinou jsou zhrublé a plné dužiny. Někdy mohou mít tvar až kulatý, například jako Starček / Senecio Rowleyanus. Některé rostliny působí jako sukulenty kožovitými listy, pokud ale nemají dužinu, jsou to jen xerofyty. Sem bychom mohli zařadit například některé dracény, které byly dříve nazývány Sansevieria (poznat je však můžete i jako tchyně jazyky). Dužina mnoha sukulentů obsahuje léčivé látky, například Aloe vera či skalní růže – Sempervivum.

Zajímavost – Epidermální okno

Některé sukulenty mají na listech tzv. psy. epidermální okno, což je průsvitná část povrchu listu. Je to proto, že žijí v podmínkách, kde si museli vytvořit silnější vrstvu povrchu, aby je chránila před slunečním světlem, nebo žijí na místech, kde slunce až tak moc není.

Toto okno slouží k tomu, aby se dovnitř listu dostalo co nejvíce světla potřebného pro fotosyntézu.

Epidermální okénko mají například lithopsy, nebo i stařík Senecio rowleyanus. Fenestraria rhopalophylla je dokonce podle toho pojmenována, neboť tento jev se nazývá fenestrace. Její okna jsou na celé vrchní části listu, která je plochá.

Zajímavé je, že toto okno mají i některé masožravky krčížníky – Sarracenia, Darlingtonia a Cephalotus a také některé peperomie (i ty jsou často sukulentní). U masožravek je to spíše proto, aby nalákaly na světlo hmyz nebo ho zmátly.

Péče o sukulenty

Péče o sukulenty je rozmanitá. Záleží na konkrétním druhu. Většinu však potřebují hodně rozptýleného světla a málo vody. Jisté je, že nesnesou stát ve vodě a mít namočené listy, ale i zde existují výjimky a je jich mnoho.

Vždy je dobré zjistit si, jaký druh doma pěstujeme a řídit se jeho nároky na péči.

Překvapivě některé sukulenty často snesou i rosení, voda jim však nemůže dlouho zůstat v záhybech, mohla by se začít šířit hniloba. Před každou zálivkou se přesvědčíme, že substrát úplně proschl.

Substrát používáme speciální, určený pro kaktusy a sukulenty. Některé druhy jako například zamioculcas, sansevierie snesou i substát na pokojové rostliny, případně jim můžeme namíchat půl na půl substrát na pokojovky a na sukulenty

Co se týče hnojení, hnojíme buď speciálním hnojivem pro kaktusy a sukulenty, nebo pro pokojové rostliny v závislosti na druhu.

Sukulentům se dobře daří v květináčích z terakoty, jelikož v nich snáze proschne substrát. Povinností jsou drenážní otvory na spodku květináče, kudy odtéká přebytečná voda. Z podmisky/ ozdobného květináče přebytečnou vodu po každé zálivce vylijeme.

Nejznámější sukulenty

Crassula ovata

Crassulaceae jsou jednou z největších čeledí, plných sukulentů (ve většině čeledí jsou kromě sukulentů i jiné rostliny). Tlustice je nejznámější rostlinou, říká se, že přináší štěstí a peníze. Stonek po letech dřevnatí a když je stromek dost starý, lze pěstovat i celoročně venku.

Senecio rowleyanus

Starček rowleyho je sukulent, který vypadá jako malé hrášky na šňůrce. Jeho listy jsou naprosto kulaté a tvoří bohaté převisy. Je to snad nejroztomilejší rostlinka.

Sedum burrito

Známe mnoho druhů sedum, ale burrito nad nimi vyčnívá. Tato táhla rostlinka z Mexika je více než zajímavá. Vypadá, jako ocásek oslíka, po čemž i dostala název, protože burro je ve španělštině oslík.

Echeveria a Sempervivum

Echeverie a semperviva jsou tzn. skalní růže. Jejich dužina se používá k léčení bolesti ucha. Echceverie pěstujeme jako pokojíčky, sempervivum přežije zimu venku. Velmi se na sebe podobají. Velice rychle se množí a tvoří množství odnoží.

Kalanchoe

Nejznámější kalanchoe je Kalanchoe blossfeldiana, které velmi často a dlouho je schopno kvést. Jeho listy jsou obyčejné a zelené, ale některé jiné druhy kalanchoe mají listy proužkované, vzorované či chlupaté.

Zamioculcas zamiifolia

Kdo by neznal zamio? Je to jedna z nejméně náročných rostlin, vhodná i do stínu. Oblíbený nájemník obchodních center a kanceláří, který přežije i tvrdší podmínky. Jediné, co nepřežije, je přelití. A vlastně i nemoci a škůdce nemusí…

Živé kameny

Lithopsy se momentálně těší velké oblibě. Vypadají jako kamínky – díky tomu získaly i svou přezdívku živé kameny. Jsou téměř celé schované pod půdou, trčí pouze vršek listu pokrytý epidermálními okénky, která tvoří zajímavé vzory v různých barvách.

Dalším živým kamenem je Pleiospilos, kterého trčí ze země o trošku víc. Zajímavý je jejich způsob života, kdy přes štěrbinku mezi listy vyrůstá další pár listů a staré listy uschnou. Toto mají společné oba druhy.

Tchýně jazyky

Dříve známé jako Sansevieria, nyní na základě genetického srovnání dracény. Některé druhy jsou sukulentní, zejména ty, které mají cylindrické (tučné) listy. Stejně jako zamioculcas jsou to prakticky nezabitelné rostliny.

Aloe, hawortia, agave, gasterie

Tyto rostlinky jsou velmi podobné. Aloe vera je nejznámější aloe, které se proslavilo svojí léčivou silou. Doporučujeme však doma aloe přímo z rostliny nejíst, jelikož ke konzumaci se musí zpracovat. Můžete si však dužinu potírat na rány, podrážděnou pokožku, spáleniny… Ověřeně vám urychlí hojení.

Z hawortií je nejoblíbenější zebrina, která má bílé pásky na listech. H. coopeři je známá pro její průsvitné listy, které jsou téměř celé pokryty epidermálním oknem. Z agave se vyrábí přírodní sladidlo.

Gasterie vypadá trochu jako zelené jazyky vyrůstající ze země.

Sloní noha – nolina

Její latinský název je poměrně složitý – Beaucarnea recurvata. Typická rostlina s kaudexem. Velice nenáročná. Věděli jste však, že její název sloní noha není správný? Toto označení by mělo patřit rostlince Dioscorea elephantipes.

Baobab

Typický příklad pachykaulu. Rostou v Africe a Austrálii. Jejich kmen mění tloušťku v závislosti na množství přijaté (či odpařené a využité) vody. Některé jsou staré 1000 – 2000 let.

Ceropegie

Rostliny, známé jako lucerna. Nejznámější (a nejkrásnější) je Ceropegia woodii, která má panašované listy ve tvaru srdíček. Kromě toho je převísavá. Tvoří hlízy v zemině a dokonce i vzdušné.

Orbea a stapelie

Tyto rostlinky lidé pěstují pro jejich nádherný květ. Má to však jeden háček – tato květina velmi smrdí. V angličtině se nazývá carrion-flower.

Dendrobium

Znalci už vědí, že dendrobium patří mezi orchideje. Některé orchideje jsou sukulenty. Dendrobii k tomuto slouží internodiální pahlízy, které se táhnou podél stonku. Ve své domovině (Asii) jsou tyto hlízy z některých druhů dendrobií velkou pochoutkou.

Monolena

Tato zajímavá rostlina je tropická, pije vodu, jako by neměla hlízu a zalévat ji třeba snad každý druhý – třetí den. V přírodě v její hlíze žijí symbioticky mravenci.

Caladium, Alocasia, Begonia

Pár příkladů rostlin s hlízami. Jejich péče je klasická jako o jiné běžné pokojové rostliny. Caladium však na podzim přijde o všechny listy a na jaře znovu vyrostou, stejně to mají některé begonie.

Cyclamen

Perský brambořík je příklad rostliny s kaudexem, i když nenápadným. Tato rostlina má velmi zajímavé květiny, většinou – jak jinak – bramboříkové, případně bílé, narůžovělé či červené a listy s mramorovaným panašováním. Některé druhy jsou mrazuvzdorné.